Světový den modliteb 5. 3. 2021

Zpracoval Výbor pro SDM na Vanuatu

"Stavět na pevných základech"

OSTROVY VANUATU

Základní informace

Republika Vanuatu byla založena na svých tradičních hodnotách, křesťanských zásadách a víře v Boha, které byly zakotveny v ústavě po získání nezávislosti 30. července 1980. Vanuatu je krásná země s mnoha ostrovy a lidmi četných etnických skupin a jazyků. Ostrovy mají černobílé písečné pláže a překrásné korálové útesy s tropickými mnohobarevnými rybami. Lesy jsou plné půvabných ptáků a jiné fauny a flóry, obdivuhodných vodopádů.

Půda a identita

Půda je pro obyvatele Vanuatu velmi důležitá, je to rozhodující zdroj pro hospodářství. Půda je předpokladem pro vznik lidské kultury a obyvatelé v určitém smyslu slova s půdou "splývají". Půdu nepovažují za předmět vlastnictví, ale vidí v ní základ pro existenci člověka a zvířat k udržení jejich živobytí. Penzionovaný pastor Sethy Regenvanje, dřívější zástupce premiéra země, jednou prohlásil:

"Půda je pro obyvatele Vanuatu jako matka pro děti. S půdou definují svoji identitu, půda udržuje jejich duchovní sílu." (Tor, R. Ang. 2004)

Lidé

Obyvatelé Vanuatu si říkají Ni-Vanuatu. Většina z nich jsou Melanésané, menšinoví Polynésané obývají okrajové ostrovy. Na souostroví také žije směsice Evropanů, Aziatů a ostrovanů z jiných tichomořských oblastí. Studie předpovídají, že v r. 2021 bude mít Vanuatu 312 000 obyvatel.

Většina lidí na Vanuatu žije na venkově, nicméně města Port Vila a Luganville mají početné obyvatelstvo. Port Vila je největší město s 45 000 obyvatel, což představuje 19 % veškerého obyvatelstva země.

Vanuatu vítá moderní technologie, ale je také pyšné na to, že si zachovává svou kulturní identitu a tradiční hodnoty. Tradiční kroje, jídlo, tance a písně jsou nádherným zážitkem.

Mezi hlavní potraviny Vanuaťanů patří jamy, taro, banány, kokosové ořechy, cukrová třtina, tropické oříšky, listová zelenina, vepřové maso, drůbež a mořské plody. Obřady typicky sestávají ze vzájemné výměny potravin během slavností. Vepři se vyměňují a konzumují během všech důležitých rituálních událostí. Národní obřadní pokrm se nazývá lap lap. Je to pudink připravený z nastrouhaných kořenových plodin nebo banánů, smíchaných s kokosovým mlékem a někdy se zeleninou a masem, zavinutý v listech, potom hodiny pečený v tradičních zemních pecích. Výměna, příprava a konzumace kavy (což je nápoj připravený z kořenů kavy) jsou nedílnou součástí obřadních příležitostí.

Jazyk

Vanuatu je malá země s více jazyky než jinde na světě. Mluví se zde 113 jazyky a nesčetnými dialekty. V r. 2004 jich však zůstávalo méně než 100 v důsledku rozšířeného využívání jazyka bislama. Jazyk bislama vznikl z lámané angličtiny, francouzštiny a tradičních jazyků. V důsledku koloniální historie země byly za oficiální vyučovací jazyky přijaty angličtina a francouzština.

Mezi místními jazyky, místy a identitami existuje silná vazba. Vanuaťané obvykle mluví řečí své vesnice a jazykem bislama dříve než se začnou učit anglicky a francouzsky. Používání jazyka bislama usnadnilo komunikaci, ale také způsobuje zánik místních jazyků.

Zeměpis

Vanuatu je tropické souostroví, uspořádané do tvaru písmene Y. Nachází se v jižním Pacifiku, má přes 80 ostrovů, z nichž 65 je obydleno. Na severu leží Šalamounovy ostrovy, na jihu Nová Kaledonie, na východě Fidži a na západě Korálové moře a Austrálie. Většinou vulkanické souostroví měří od severu k jihu 900 km a má rozlohu téměř 15 000 km2. Největší ostrov je Espiritu Santo. Hlavní město Porta Vila, které bylo také koloniálním hlavním střediskem, leží na středojižním ostrově Efate.

Ostrovy jsou ohrožovány přírodními pohromami včetně zemětřesení, cyklonů a sopečných erupcí. Na ostrovech se nalézá sedm aktivních sopek. Na ostrově Amba došlo k erupci v září 2017 a znovu v roce 2018. Všichni obyvatelé v počtu kolem 11 000 museli být evakuováni. Stoupající hladina moře ohrožuje zemi erozí. Dále země trpí znečištěním kouřem z vozidel, naftou z lodí a plastovými odpady. V roce 2018 schválila vláda zákon, zakazující používání plastových obalů všeho druhu.

Vanuatu může očekávat každým rokem v průměru 8-10 cyklonů. Cyklon Pam, tropický cyklon kategorie 5 postihl tuto ostrovní zemi v březnu 2015. Byl jedním z nejhorších zaznamenaných cyklonů. Kolem 75 000 lidí zůstalo bez přístřeší a 96% úrody bylo zničeno.

Náboženství

Původně měli Vanuaťané své vlastní kulty, každý ostrov měl místo, kde přebývali zesnulí spolu s božstvy. Neuctívali ani zvířata, ani rostliny, věřili, že v nebi je stvořitel a nabízeli mu oběti. I dnes každá obec má vyhražená místa, která je spojují s předky a božstvy. Tato místa jsou tabu a mohou to být vrcholky hor, pobřežní útesy nebo skalnaté útvary. Lidé se těmto místům vyhýbají, mají k nim úctu.

Zhruba ve stejnou dobu, během 19. století přijížděli misionáři a mořeplavci, také obchodníci a otrokáři. Jednotlivé církve se dohodly o tom, kde budou šířit křesťanství. Misionáři působili nejdříve na jižních ostrovech a pomalu pokračovali k severním. Katolíci působili na jihu, presbyteráni na ostrově Efate, anglikáni na severu a adventisté 7. dne na ostrově Malakula. Evropské misionáře postupně následovali Polynésané.

Nyní jsou na Vanuatu nejpočetnější presbyteriáni, jejichž první misionář byl po svém příjezdu r. 1838 umučen. První kostel postavili už v r. 1852.

Dnes se hlásí ke křesťanství přibližně 83 % obyvatel, zatímco 17% tvoří ostatní náboženské skupiny, zvykové víry a kulty. Církevní bohoslužby na Vanuatu jsou plné zpěvu a tance a jsou obohaceny tradicemi a kulty z Vanuatu. Důležitá je místní Rada křesťanských církví, která stanoví platformu pro ekumenické aktivity.

Křesťanství změnilo decentralizovaný systém života ve vesnicích k centralizovaným formám vládnutí, když misionáři vystěhovali lidi z jejich různých lokalit do centrálního místa, kde postavili kostely, školy a nemocnice. Ačkoliv má křesťanství rodiny spojovat, tak na Vanuatu rodiny i rozděluje, neb jsou zde velmi rozdílné skupiny a kulty.

Historie

Předkové obyvatel bydleli ve vesnicích v chatrčích vyrobených z listů a větví, osekaných kamennými sekyrami. Každý ostrov a vesnice měl vlastní systém správy, jazyk, potraviny, léčitele. Muži a ženy se scházeli ve společenském domě zvaném farea. Většina náčelníků byli muži, existovaly ale i ženské náčelnice a ty ovládaly své vlastní domy setkávání, na rozdíl od dneška. S příchodem misionářů vznikl více centralizovaný systém. Křesťanská víra umožnila ukončit mnohé kmenové války, ale způsobila i některé negativní věci, které je třeba změnit: znovu dát ženám jejich právoplatné místo.

V roce 1606 přistál první Evropan, Španěl jménem De Quiros na severním ostrově a pojmenoval jej Espirito Santo. Francouz Louis Antoine de Bouganville se plavil mezi ostrovy v r. 1768. V roce 1774 připlul na ostrovy James Cook a dal jim název Nové Hebridy, protože ostrovy mu připomínaly jeho domovinu, skotské Hebridy.

Piráti a obchodníci s lidmi jezdili na ostrovy zejména v letech 1874 - 1904. Ostrované byli unášeni na nucené práce na bavlníkových a třtinových plantážích v Austrálii, Fidži a Havaji. Tisíce lidí zemřely na zavlečené nemoci. Tak začal tragický úpadek Vanuatu.

V roce 1906 se Nové Hebridy staly kolonií, kterou společně ovládaly Velká Británie a Francie. Život byl složitý, protože každá měla jiný přístup. Francouzi si přáli obsadit a panovat, zatímco Britové chtěli připravit národy, aby si vládly samy. V roce 1979 se zformovala vláda národní jednoty. Nezávislost byla prohlášena 30. července 1980 a byla ustavena parlamentní demokracie. Prvním ministerským předsedou byl Otec Walter Lini, vládl do roku 1991. Název Nové Hebridy byl změněn na Vanuatu, což znamená "hrdá země" a jejím heslem je "Bohu díky".

Hospodářství

Mírné klima Vanuatu a orná půda jsou vhodné pro zemědělství a chov dobytka. Tradice ochrany půdy a moře zachovává určité oblasti pro rybolov, pěstitelství a lov. Existují velké přírodní rezervace. Zemědělství tedy skýtá dostatek potravin pro všechny obyvatele.

Ekonomický růst umožňují turisté, výstavba a bankéři ze zámoří. Z nich plyne 40% hrubého domácího produktu, zaměstnávají jednu třetinu obyvatel. Největším zaměstnavatelem zůstává stát. Velké hotely a rezorty vlastní cizinci a jejich výtěžek opouští zemi. Vanuatu je daňový ráj.

Menší výdělečnou činností je nagol (viz níže), také tradiční tkaní rohoží a košíků. Ženy vyrábějí a prodávají na tržištích oblečení, tím podporují své rodiny. Vláda zavedla ve spolupráci s Austrálií a Novým Zélandem Regionální sezónní zaměstnání pro sezónní výdělky v zemědělství.

Výroba přispívá jen 5-9 % do HDP. Je to zpracování masa, kopry, kakaových bobů, dřeva a kavy. Největšími obchodními partnery jsou Austrálie, Japonsko, Francie, Nový Zéland a Nová Kaledonie.

Systém sociálních jistot

Tradiční rodina na Vanuatu je založena na systému sociálních jistot, kde je místo pro každého, kde není chudoba, protože lidé pracují na své vlastní půdě. Pěstují vlastní potraviny, vyrábějí výrobky pro potřebu vlastní domácnosti a pro obchod. O produkty se dělí, pomáhají si navzájem, pečují o své staré I mladé členy komunity. Toto vše je v dnešní době porušeno, dnešní trend způsobil obrovskou propast, která se vytvořila mezi tradiční obživou a světem peněz. Lidé z ostrovních vesnic zaplavují města v touze, že tu najdou výnosná zaměstnání, která neexistují nebo pro ně nemají potřebnou kvalifikaci. Tím upadají do chudoby. Produkce z orné půdy je spíše předmětem obchodu, což vede ke zhoršení výživy obyvatel. Ani školství nesměřuje mládež do oblasti tradičních odvětví - zemědělství, lesnictví nebo rybolovu, ale spíš do zaměstnání "bílých límečků". Vzniká sociální napětí.

Umění a zábava

Lidé Vanuatu, jako všichni obyvatelé pacifických ostrovů milují hudbu a tanec. Tradiční nástroje . Vyřezávané gongy se štěrbinami, bambusové bubny s tyčinkami, flétny a řehtačky se semeny spolu s tleskajícíma rukama a dupajícíma nohama tvoří rytmický zvuk, doprovázející lidské hlasy. Kromě společných tanců jsou pro Vanuatu specifické I tance zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Typické jsou společenské hry v písku na plážích a surfování na mořském příboji. Jiné hry mají až mystický charakter, je to vyprávění příběhů při svitu měsíce. NAGOL, tento zvláštní obřad praktikují muži, aby prokázali svou mužnost a schopnosti naklonit si božstva pro hojnost úrody. Nagol přitahuje množství turistů. Děti mají své hry a tance, kterými se učí morálním hodnotám, ale také počítání a praktickým pravidlům. Současné Vanuatu holduje dnešním sportům, jako je kopaná, volejbal, basketbal, box.

Vzdělávání

Prvními učiteli jsou rodiče, než děti vstoupí do vzdělávacího systému, aby získaly lepší standart života. Příchodem misionářů změnilo křesťanství sociální systém a roli mužů a žen na ostrovech a za existence státního útvaru Condominium se vytvořil dvojí školský systém - anglický a francouzský. První 3 roky se děti ve městech učí jazyk BISLAMA, zatímco děti ve venkovských sídlech se učí jejich vlastní jazyk. Primární vzdělání není povinné, ale řídí se 3 hledisky - aby bylo snadno přístupné, kvalitní a mělo vedení. Vláda podporuje subvencemi vyučovací poplatky pro prvních 6 let výuky, aby co nejvíce dětí mělo přístup ke vzdělání. Mnoho dětí na venkově vzhledem k velkým vzdálenostem navštěvuje internátní školy již od útlého dětství. Střední vzdělání je dostupné jen těm, kteří si to finančně mohou dovolit. Přednost v početnějších rodinách mají zpravidla chlapci.

Dětské zdraví a podvýživa

V roce 1992 ratifikovaly Vanuatu deklaraci o Právech dětí. Přesto se ani do r. 2015 nepodařilo významně redukovat mateřskou a kojeneckou úmrtnost. K tomu se přidává problém úmrtnosti dětí do 5 let, kdy se uvádeí, že je většinou způsobena podvýživou. Odhadem 75 % populace žije na venkově se špatným dopravním spojením a bez kvalifikované zdravotní péče. Další problémy žen kromě mateřské úmrtnosti je rakovina prsu a dělohy, dostupnost screeningu a léčení je nedostatečná.

Úkolem zdravotnictví proto je zvýšeční prenatální a postnatální péče, pomoc ve výživě mikronutričními doplňky, imunizace, odčervování a prevence k dětským nemocem a podvýživě. Týká se to jak městského, tak venkovského obyvatelstva.

Voda a kanalizace

Obyvatelstvo Vanuatu má chudé zdroje pitné vody (prameny, chráněné studny, povrchová voda), stát klade důraz na příslušná sanitární opatření, zvláště ve velkých městech. Na otevřených ostrovech si vesničané chrání vodu sami, avšak tam je mnoho zdrojů vody dosti vzdálených od bydliště. Zdroje jsou zranitelné zvlášť při různých katastrofách, kdy je ohroženo zdraví lidí.

Mládí

Třetinu obyvatel Vanuatu tvoří lidé mezi 12. - 30. rokem života. Většina lidí do 20 let se tradičně věnuje produkci v mateřské komunitě a podílí se na zajištění jejich potřeb jak výživy, tak I produkce zboží k obchodování. Poslední dobou mladí lidé opouštějí venkovská sídla a jdou do velkých měst Port Vila a Luganville za lepšími příležitostmi ve vzdělání a zaměstnání. Zatímco ve městech má 16% lidí přístup k internetu, na venkově jsou to jen 3%. Většina mladých na venkově má mobil a rádio. Dvě třetiny dívek se vdává do 30 let věku (3% se vdává do 17 let), zatímco 93% mužů zůstává do 19 let svobodných.

Ženy

V posledních 20 letech se mnohé ve společnosti ve Vanuatu změnilo, genderová mezera ve vzdělání se zúžila a v některých oborech děvčata převládaní nad chlapci. Od vyhlášení nezávislosti v r. 1980 bylo zvoleno do parlamentu 5 žen a nedávné zprávy uvádějí, že ženy představují 3% pozic ve vládní exekutivě. Ženy zaujímají 40% pracovní síly ve veřejném I privátním sektoru, zatím však chybí na vedoucích pozicích. Doposud převládá úloha ženy v rodině jako pečovastelka o děti a starší členy nebo vypomáhají v péči o postižené. O se týče obživy, jsou do starosti vtaženy více než muži. Proto jsou I citlivější k chudobě, neštěstím a ostatním životním stresům.

Uplatnění žen, zejména venkovsých, je limitováno nedostatečným přístupem ke kapitálu, fifnančním službám a trhu. Navzdory těmto diskriminačním problémům ženy hledají v byznisové oblasti svou vlastní cestu, vydělávají na trzích na prodeji oblečení, ovoce a zeleniny.

Vážným problémem žen a dívek je genderová situace založená na násilí. Genderová rovnoprávnost je právně zakotvena, ale politicky není žádoucí ji realizovat.

Z křesťanské perspektivy bible líčí muže a ženu jako partnery (Genesis 1,26), ale náboženské instituce nepodporují tento oddíl uplatňovat. Vláda se snaží spolupracovat s rodovými náčelníky a náboženskými skupinami v genderových otázkách.

Světový den modliteb na Vanuatu

První bohoslužba Světového dne modliteb byla přinesena kanadskými misionářkami Anny Skinner a Catharine Titchie, kterou sloužila kazatelka Leimaku Sokomanu. Vybraná sbírka byla rozdělena a odeslána na různé misie (útulky v Číně, Austrálii a pro práci presb\terského misijního spolku na Vanuatu). V r. 1981 se ženy Vanuatu připojily na pozvání presbateránů, anglikánů a katolíků, později ženy různých církví napříč ostrovy. V r. 2011 se konal na Vanuatu workshop, organizovaný mezinárodním výborem SDM. Výbor SDM na Vanuatu je ekumenický, podporuje iniciatvy mladých a venkovských žen k tvořivému rozvoji vzdělávání a příležitostem k zaměstnání.